Proč jsem zvolil právě Ortena a Holana z té spousty známých českých básníků? Právě pro tu jejich naprostou „neznámost“ pro mne, maturanta v roce 1952. Ani slůvkem se nám o nich ve škole nezmínili! Takže bylo pro mne neuvěřitelným překvapením, když jsem po příchodu do Prahy na podzim onoho roku našel v knihovně svého kamaráda Káji Růžičky Deníky Jiřího Ortena. Knížka patřila vlastně jeho manželce, která pocházela z Brandýsa nad Orlicí a studovala v Praze, kde se setkala s mladíkem z Karlína, vzali se a bydleli v malém pokojíku u jeho rodičů. Seznámil jsem se s ním, když byl o prázdninách u své novomanželky a pracoval, tak jako já, na brigádě při bourání choceňského tunelu. Naším společným zájmem byla košíková (tj. basketbal, jak je dnes zvykem to nazývat) a tak po příchodu do Prahy jsem hrál v jeho týmu v Karlíně. Jednou po tréninku mě pozval na kafe a na kus řeči, a jak si jen tak, mimochodem, prohlížím tituly v malé knihovničce, padne mi do oka knížka Deníky Jiřího Ortena.

Why have I chosen just Orten and Holan from that multitude of well-known Czech poets? Because I had no idea about their existence at the end of my secondary school years in 1952; they were not mentioned with a single word to us. So, it was an incredible surprise to me when, soon after my arrival to Prague in late summer of that year to start my mechanical engineering studies at the Technical University, I discovered on the book shelves of my friend Karl the book Jiří Orten’s Diaries. The book was actually his wife’s who came from a little town next to my home town to study in Prague and met there a young man from a Prague suburb, they were married and lived in a little room with his parents (no private real estate in socialist Czechoslovakia!). I met him when he was on holidays in his wife’s home, and to earn some extra money he worked as I did at the cutting out a railway tunnel. Our common interest was basketball and so after coming to Prague I played on his team. Once after training he invited me for coffee and some chat and, just so, I looked at the book titles in a small bookcase. The book of Orten’s Diaries caught my eye.

Jiří Orten.

Nikdy jsem to jméno neviděl ani neslyšel, a tak hned začnu v knížce listovat a jsem okamžitě upoután první básní: Hostinka: /Cukřenka s obouvátkem/něžným jak pata Karkulčina/....  A další báseň, a další, a nejvíc Ta krajina: /Myslíš si, že je zelená/ ta brčálová krajina,/jež loučí nás a protíná/... Jsem zcela fascinován a ihned se ptám, zda si mohu knížku vypůjčit. A čtu ji pak ve dne v noci. A píše se rok 1952! Proces se zrádnou skupinou Slánského; amplióny vyřvávají dnem i nocí, lid skanduje a vyžaduje smrt zrádcům. Na škole se o tom v hodinách marxismu-leninismu vedou dlouhé diskuse, ale já se, pokud mohu, nezúčastňuji, neboť myslím na svého kamaráda Jirku Mráze, který je odsouzen na 15 let do uranových dolů v Jáchymově (viz  poslední báseň ve sbírce Horská Kvilda, kde se zmiňuji o svých dvou návštěvách v Horním Slavkově).

A v takovéto atmosféře čtu jako uhranutý Ortena. Není proto divu, že skončím v hluboké depresi, která se mne drží skoro celý rok a kdy smysl života pro mne ztráci zcela smysl.  Velkou část básní mohu dodnes odrecitovat zpaměti a mnoho z nich jsem přeložil do angličtiny. Není proto jistě divu, že se všechny rýmují, protože rým pomáhá zapamatování.

Holana jsem objevil o něco později v jednom antikvariátu. Možná, že mi přece jen něco o něm ve škole řekli, když byl po válce nějaký čas komunistou a psal oslavné básně na rudoarmějce. Ale o sbírce Příběhy anebo Noc s Hamletem ani zmínka. Ty a mnho dalších jsem si musel objevit sám v době, kdy byl Holan prohlášen za všechno možné špatné (nechci se zdržovat vyhledáváním názvů, kterými ho rodná strana častovala).

I've never seen or heard that name, and so I started flipping through the book and I was immediately fascinated by the first poem: LITTLE FEAST // A sugar bowl with a shoehorn / as slender as Little Red Riding Hood’s heel / a sugar bowl with a shoehorn / on this desk smooth and timeworn / with just one wine-spilled tear …

And another poem, and others, and all amazing, as e.g.: THAT LAND // Do you believe the green is true / of that land’s periwinkle hue, / which cuts through us, then takes apart, / which does not let us stay unmarked... I am totally fascinated and immediately ask whether I could borrow the book. And I read it, day and night.

And the year is 1952! The process with the traitorous communist Slánský’s group is in its final stages: loudspeakers yelling day and night, people shouting rhythmically and requiring the death to the traitors. And in the school twice a week an hour of the compulsory subject Marxism-Leninism called Discussion on the time-table!  But I, whenever I can, disappear soon after my presence has been recorded, because I have on my mind my best friend Jiri Mraz, who, 19 years old, was sentenced to 15 years of hard work in the uranium mines in Jáchymov (see the last poem Modlitba in the book Horská Kvilda, where I am mentioning my two visits to him).

And in such an atmosphere I'm reading as bedeviled Orten’s Diaries. It is therefore no surprise that I end up in a deep depression, which clings onto me pretty much all year and the meaning of life is losing any sense to me. I learn the large part of the poems by heart, and I can still recite most of them. It should be then no surprise that all those I translated rhyme, because the rhyme helps to remember.

The poet Holan I discovered a little later in a second-hand bookstore. I may have heard a little about him in school, because Holan, out of enthusiasm for the liberation by Soviets, became, for a short time, a member of the Communist party and wrote hymns on the Red Army. But his collection of Narrative Stories or A Night with Hamlet were not mentioned with a single word. I had to discover everything myself at a time when he was declared to be an enemy of the working class and was completely banned.

Mne Holan okouzlil sbírkou První testament a hlavně dvěma slokami: /A jindy jdeme v blouznění/prastarým sadem stopy doklást./A Marie, chtíc souznění,/mí říká: „Nebuď ikonoklast,/viz, studna, vzpomínáš si už?/Zde, když jsme jabko rozpůlili/na stejně smaragdové díly,/často jsme nad ním takto snili:/Když Bůh vzal na náš glóbus nůž –“/„– byl z toho rovník, krásko moje!/Užuž jsem napjal plachty troje,/tys do penálu skryla růž,/koráb měl atlasové kóje//a celou, celou buddoucnost./

A ta druhá, poslední, závěrečná:
A marně zvem po celý věk/v svá hnutí stádně nebezpečná/mír bez míry... Jako bys řek:/
mír bez matečných louhů Věčna…/My, kteří kdysi vzlétali/a znali vztlak a podnebesí,/
sedáni slov a krásu kdesi -:/teď bez proroků, kteří děsí/a s nimiž jsme se střetali,/
chcem budovat, co nás jen slaví…/Jenomže sama země praví:/Bez ryzí transcendentály/
se žádná stavba nedostaví,/nikdy, ach, nikdy nedostaví./

A pak jsem po mnoha, mnoha letech objevil --- Holanův Sen. O tom ale v příloze Jak jsem nepřekládal Holanův Sen.

Za podporu překládání děl českých básníků do angličtiny jsem zavázán mnoha lidem; jsou to zejména:

  • Zesnulý australský básník Philip Martin, jenž mě v roce 1985 povzbudil, abych začal psát básně v angličtině. Bez jeho pomoci bych se nikdy k něčemu takovému neodhodlal.

  • Betty Boyd, Philipova žákyně a překladatelka, která nade mnou převzala záštitu po jeho náhlém vážném onemocnění a po jeho smrti.

  • Clia a Paul Goodwin z University v New Hampshire, kteří byli jedni z prvních čtenářů některých mých anglických překladů a prováděli mě labyrintem anglické gramatiky a syntaxe.

  • Má dcera Katka, která se mnou přeložila Příběhy II a Svět v ústech

  • Australský básník a editor Alex Skovron, který pomohl výrazně pozvednout úroveň mých překladů.

Je na čtenáři znalého anglického jazyka, aby porovnal originál s překladem a posoudil, jak se nám podařilo přetlumočit “nepřetlumočitelné”

Holan enchanted me first by the collection The First Testament and especially by the two stanzas:
At the time, the mosquitoes could / transmit a plague called alluria. / All was for me as black as soot, / while Mary could exude bright aura, / and we told each other: let’s probe! / Then, after we halved an apple, green / as the most precious emeraldine, / we often shared the following dream: / “When God took knife and sliced our globe, / the equator formed… Now we’ll be able / to sail there: you, as poet-fable, / and I – my pen case, with rouge and comb – / will make our laughter navigable.” 

And the second, last, final: Through ages, in vain, we invite / peace without price to our movements / of herd-like strife… As if we vied / for peace with no base of timeless moments… / Once, we focused on buoyancy, / the heavenly lift within us rising, / the owls’ nesting, beauty hiding –: /now, without seers, those spectres fright’ning, / with whom we fought from infancy, / we want just our works to be heeded…  / Yet, the earth itself has entreated: / With no pristine transcendency, / no work can ever be completed. / Never, oh never, be completed.

And then I discovered Holan’s Dream. But about this, have a look in the annex: Jak jsem nepřekládal Holanův dream. (How I was not translating Holan’s Dream)

 For the support with translating the works of Czech poets into English, I am indebted to many people; they are, in particular:

The late Australian poet Philip Martin, who in the year 1985 encouraged me to began writing poems in English. Without his help, I would never have dared to do such thing.

Betty Boyd, the student of Philip, who assumed the patronage over me during his sudden serious illness and after his death.

Clia and Paul Goodwin of the University of New Hampshire, who were two of the first readers of my English translations and led me through the labyrinth of English grammar and syntax.

My daughter Kathy, who translated with me Narrative Stories and The World in my Mouth.

The Australian poet and editor Alex Skovron, who helped to significantly raise the level of my translations and translated with me Orten’s Elegies and Holan’s Dream.

It is up to the readers knowledgeable of the English language to match the original with the translation and assess how we have managed to translate the "untranslatable".

Vladimír Holan


 

Jiří Orten:
Výbor z básní
Selected Poems

 
 
 

 

Jiří Orten: 
Elegie
Elegies

 
 

 

Vladimír Holan:
Sen
Dream

 
 

 

Vladimír Holan:
Noc s Hamletem
A Night with Hamlet

 
 

 

Vladimír Holan: 
První testament
The First Testament

 
 

 

Vladimír Holan:
Terezka Planetová
Terezka Planetova

 
 

 

Vladimír Holan:
Cesta Mrakuv
Trail of the Clouds

 
 

 

Vladimír Holan:
Příběhy
Narrative Poems

 
 

 

Vladimír Holan:
Bolest
Dolour

 
 

 

Vladimír Holan:
Ale je hudba
Yet There is Music

 
 

 

Vladimír Holan:
Zdi
Walls

 
 

 

Josef Tomáš: 
Svět v ústech
The World in my Mouth